Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
John Dewey f2.jpg
Pravda je to, co funguje.
Dewey, John (1859-1952)
 
Americký pedagog, kritik a reformátor. Dewey je spolu s Charlesem Peircem a Williamem Jamesem považován za zakladatele pragmatismu.
 
Ovlivnila ho Jamesova koncepce myšlení (Principy psychologie, 1890). Myšlení není něco, co stojí vně přírody, ale je to funkce organizmu, která zajišťuje naši jednotu s přírodou.
 
Dewey dospěl k tomu samému jako James, že pravdu vytváříme  a nikoli nalézáme. Logika v minulosti byla epistemologická, tj. myšlení chápala jako reprezentaci reality, čímž vznikal dualismus myšlení a reality. O myšlení a realitě není potřeba uvažovat vůbec, protože myšlení je řešení konkrétního problému, který vzniká ve zkušenosti. Pravda tohoto myšlení nespočívá v korespondenci s realitou, ale v jeho funkčnosti vzhledem k řešení problému, resp. vzhledem k přechodu od pochybností k jistotě.
 

Deweyho „filosofie zkušenosti“ není často dobře chápaná, způsobuje nedorozumění a on ji musel stále dokola vysvětlovat. V roce 1908 si poznamenal: „Pískám si svoji vlastní písničku, ale jen málokdo poslouchá a ještě menší počet v ní nachází nějakou melodii."
 
Deweyho žák, politický aktivista a spisovatel Max Eastman o něm řekl: „Nejen, že byl jeho vlastní styl nudný, ale otupělostí se nakazil každý, kdo měl něco říci o jeho teorii vzdělávání“.
 
 
Pragmatismus Deweyho se nejčastěji označuje jako instrumentalismus. Jeho základem je behavioristická poučka, podle které celá psychická činnost je jen funkcí živého organismu. U Deweyho našla uplatnění především v teorii poznání a v logice. V jejím smyslu interpretuje Dewey poznání jako formu činnosti, jejímž cílem je zabezpečit optimální podmínky pro život v daném prostředí, pro jeho přetváření a přizpůsobení potřebám života.

Popíral, že by filosofie měla nějaký zvláštní nárok na vědění přesahující obyčejný svět praktické činnosti, a snažil se zavést nové a životné vztahy mezi světem idejí a světem zkušenosti. Podle instrumentalismu - Deweyho verse pragmatismu - jsou teorie a pojmy především nástroji k řízení činnosti, racionalita je v podstatě procesem činnosti typu pokus – omyl a rozšíření této více experimentální a praktické inteligence je klíčem k řešení společenských konfliktů. Táž důvěra v experimentalismus z něj učinila naturalistu v etice. Morální volby se podle něj v ničem neliší od jiných praktických soudů o tom, jak se co nejlépe vypořádat s určitými problematickými zkušenostmi, tak aby zkušenosti byly přeměněny či rekonstruovány uspokojivějším směrem.
 
Je v opozici k tradiční koncepci realistů i idealistů, podle kterých poznání kopíruje (reprodukuje) danou a hotovou realitu a je pravdivé do té míry, jak věrně ji kopíruje. Dewey odmítá abstrakci subjektu a objektu a dokazuje, že nic takového neexistuje, že jde o umělý vztah.
 
Jako pedagog Dewey úspěšně prohluboval svou opozici proti jakémukoliv oddělování vědění a konání, reflexe a řešení problémů. Neustále brojil proti "divácké" teorii poznání, jež studentům ve třídě vyhrazovala pasivní roli.
 
Přestože byl často kritizován, že upřednostňuje zájmy studentů na úkor formálních osnov, nikdy se neodklonil od svého přesvědčení, že vzdělání, a vlastně všechny způsoby zkušenosti, by měly vybavit jedince dispozicemi a porozuměním, jež jsou nezbytné při řešení vyvstávajících problémů.
 
Pragmatismus je praktický, není však velebením všeho, co je užitečné, ale spíše tím, čím přispívá inteligentní činnost či osvícená praxe k životu volby a svobody. Deweyovými nepřáteli byly zastaralé zvyky, skličující rutina, fixní ideje, rigidní soustavy pravidel – všechno, co ochromuje zkušenost a zbavuje ji tvořivosti a uspokojení, jež obohacují život. Pro jeho víru v život tvořivé inteligence je typická jeho obhajoba vědění a morálního soudu jako nepřetržitého procesu sebeusměrňování skrze praktickou činnost.
 
V základní filosofické problematice se Dewey pokouší oponovat materialismu a idealismu koncepcí tzv. experimentálního naturalizmu. Tvrdí, že ve výkladu skutečnosti není možné jít za důkazy, získané metodami a poznatky jednotlivých věd. V této souvislosti je třeba uvést i jeho svérázné vnímání vědy, jako výlučně lidského zápasu, jehož cílem je přetváření přírody pro lidské potřeby a cíle.
 
Upraveno podle:
Višňovský, Emil. Malá antológia filozofie 20. storočia, Svazek I. Pragmatismus.  Bratislava: Iris, 1998.
 
Logika.pdf  126.54kB
Autor stránek - Pavel Kolář z Č. Budějovic
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one