Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
Arthur_Schopenhauer_3.jpg
Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)

Družnost patří k nebezpečným, ba zhoubným zálibám, poněvadž nás přivádí ve styk s bytostmi, jejichž většina je morálně špatná a intelektuálně tupá nebo zvrácená.

Narodil se v Gdaňsku, jako syn zámožného kupce a matky literárně velmi nadané, byl poslán do ciziny, aby pokračoval v kariéře svého otce. Po otcově náhlé smrti začal však studovat filosofii. Dobrav se vlastního systému pojímání světa lidí jako výrazu vůle a představy - pomýšlel na to, státi se lektorem na berlínské universitě, ale jeho vrstevníci mu dlouho odpírali uznání, i potom ještě, když získal první cenu v norské filosofické soutěži. Odvetou zahájil jedovatý útok na myšlenky svých kolegů. Tak se stalo, že jeho další život byl osamělý a nešťastný. Zemřel jako zahořklý muž.
 
 
            Život našeho těla jen trvale zpomalovaným umíráním, stále odkládanou smrtí: konečně je právě tak i čilost našeho ducha vždy jen odsunovanou nudou. Každý nádech odvrací stále pronikající smrt, s níž takto v každé vteřině bojujeme, a pak opět, ve větších mezidobích, když jíme, usínáme, zahříváme se atd. Smrt nakonec musí zvítězit, neboť jsme jí propadli už zrozením a ona si se svou kořistí jen chvíli pohrává, než ji pohltí. Zatím však přece pokračujeme s velkým zaujetím a s velkou péčí ve svém životě co nejdéle, tak jako nafukujeme mýdlovou bublinu, pokud to jde, ačkoli víme, že praskne.
 
Arthur Schopenhauer (1938): Svět jako vůle a představa I. svazek, Brockhaus, Lipsko. Přeložil Milan Váňa. Nová tiskárna Pelhřimov, 1997. str. 250.
Autor stránek - Pavel Kolář z Č. Budějovic
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one